recenze
Neutrino: Seance Fiction
Dead Hungarian, FreeMusic, 05.06.2003 Vedle oficiální produkce velkých labelů tvoří významnou součást světové hudební mapy scéna zvaná DIY (= do it yourself neboli udělej si sám). Kromě odkazu na použité technologie (nejčastěji počítač plus pár mašinek sehnaných v bazaru) vyjadřuje toto označení určitou zastřešující filosofii, která by se dala shrnout přibližně takto: za použití minimálních prostředků a mimo tlaky hudebního průmyslu dělat hudbu podle svého nejlepšího přesvědčení. Bez podnětů z téhle šedé zóny mezi totálním amatérismem na jedné a miliónovými náklady nosičů na druhé straně by zejména elektronická hudba zmírala na úbytě. Proto mám velkou radost, že se DIY scéně daří i u nás. Důkazem je nové, už čtvrté CD jednočlenného projektu Neutrino. Směle staví na hlavu tvrzení, že lidé, píšící o hudbě, sami nedokáží s ničím kloudným přijít. Prof. Neutrino, jak tenhle chlapík své články podepisuje, občas píše i pro tento web, proto může recenze na album Seance Fiction působit jako malá domů. Naštěstí je tu alibi v podobě vyzrálé nahrávky, kterou tato deska je.  Nejpatrnější je to ve skladbě Ball Of Relativity, kterou bych si klidně dovedl představit v remixu Krudera & Dorfmeistera. Jiné tracky zas upomínají na položky z katalogů labelů jako Deluxe Records (Electric Birds) nebo City Centre Offices (Ulrich Schnauss). Atmosféra celé desky je hodně vyklidněná, pokud jsou tu některé věci na hraně, tak je to spíš klid po bouři než před ní. Všechny skladby jsou pečlivě propracované, nezavání však matematickou nudou. Od prvotního nápadu postupuje prof. Neutrino "photoshopovou" metodou, tj. vrstvením zvuků a textur. Použití samplů je střídmé a vkusné, podobně jako u slovenského projektu Abuse, mezi jehož loňským minialbem Sleepfields a Seance Fiction rovněž nacházím řadu paralel. U podobných projektů je nejdůležitější jasná vize zvuku, která jejich tvorbu jednoznačně odliší od podobných počinů. Neutrino tuto vizi má a k tomu zvládl na výbornou kánony žánru zvaného IDM. Deska je prvním počinem labelu Mufonic Recordinx a doufejme, že další budou následovat.
Pavel Zelinka, časopis Rock&Pop č.12/2003 České hudební podhoubí už zdaleka není pouze rockové nebo metalové. Na poli nezávislé elektroniky se nových partiček objevuje čím dál tím více. Jedním z nich je i jednočlenný hudebně zvukový útvar prof. Neutrina (fungující už od roku 1997), s občasnou spoluúčastí  dalších členů (dnes např. Michal Tošner). Na svém kontě má několik neoficiálních CD, vydaných vlastním nákladem. Prof. Neutrino je experimentátor a romantik v jedné osobě. Jeho IDM elektronika ve stylu leckterých muzikantů stáje Fax label koketuje na jedné straně se styly jako downtempo nebo ambient. Na druhé straně ale dokáže po Warpovsku zaexperimentovat a posunuje hudbu až někam k Aphex Twinovi nebo u-Ziqovi. To dělá nahrávku v pozitivním vyznění různorodou. Po zvukové stránce se jedná o zcela profesionálně dotažený produkt.
deník SME, 2004 One-man-project Neutrino zo susedného Česka produkuje hudbu, ktorá ťaží zo štýlov downtempo a ambient, často evokuje veci, aké sa produkujú pod hlavičkou labelov Warp či Fax. Seance Fiction je štvrtým albumom prof. Neutrina a pilotnou nahrávkou nezávislého vydavateľstva Mufonic. Po zvukovej stránke ide o profesionálny produkt a oceniť treba aj fakt, že naši západní susedia nás už nezásobujú len technom, ale aj inteligentnejšou tanečnou hudbou. Neutrinovi by však snaha o väčšiu originalitu nápadov rozhodne neublížila. (her)
Petr Ferenc, časopis HIS VOICE č. 2/2004 Hradecký projekt Neutrino, který loni v prosinci zvítězil na Malé Alternativě (HV 1/04), nyní předkládá velmi zdařilou kolekci sedmi skladeb zvěčněných na pěkně vypraveném černém CDR. Jak jsem v minulém čísle psal, Neutrino produkuje pomalou, tichou a zvukově nepřesycenou hudbu, jíž by ze všeho nejvíce patrně slušelo označení downtempo. Jedním dechem však můžeme dodat ambient a s trochou nadsázky snad i minimalismus.  Největším kladem rytmicky bezezbytku pravidelných tracků je opatrné (téměř lékárnické) dávkování barevně zajímavých ingrediencí, neuspěchanost a zádumčivá, dá se říci introvertní hravost. Skladby se neženou k cíli, ale spíše jemně odtikávají a jejich pomalu obohacované rytmické vzorce tvoří zajímavě subtilní kombinace stále zřetelně odlišitelných výchozích zvukových zdrojů. Neutrino nevyrábí mnohastopou skrumáž, ale napomáhá trochu odtažitým, přesto vřelým setkáním. Jeho hudba se nese ve znamení až opatrnické touhy po krystalické průzračnosti. Tu na několika místech kazí "party-ově" klišovité beaty syntetických bicích. Nastupují sice jen sporadicky a ne nadlouho, osobně bych však jejich absence ani v nejmenším neželel. Zdá se mi, že náladě alba zbytečně přistřihují křídla. A domnívám se, že o navození určité atmosféry jde Neutrinu mnohem více, než o roztancování zábavylačných teenagers.
Hynek Dedecius, časopis Živel č. 24 Nová značka v domácím šafránovém poli ambientu, downtempa a experimentálna Mufonic (mufonic.net) vyvrhla album, kde vedle odpuzujícího očního kontaktu pana Grygara s dalajlámou panují intimní průhledné nálady volající po prodlužování procesu usínání. Ne vždy úspěšně. Za hrstí přítomných nesympatických zvuků+průtahů a zhruba stejnou kupkou nápaditých chvilek zůstává po vzájemném vykrácení před reproduktory nezčeřený vzduch. Doma slušně, venku pozadu.